Legendy

WIMPY P-1 (1937 - 1959)

Jen málokdo někdy někde nezahlédl malované nástěnné obrázky hlav „quarterů“ v ozdobných halterových ohlávkách se jmenovkami WIMPY, KING a LEO.
Wimpy P-1 se narodil v roce 1935 – 1937... Existují tři různé chovatelské registry, jako AQHA Stud Book či King Ranch Stud Book a v nich tři různá data narození tohoto zakládajícího plemeníka plemene QH po oficiálním vzniku AQHA (American Quarter Horse Association). Wimpy byl odchován na King Ranči a v jeho pedigree můžete najít dvakrát Old Sorrel a to ve velmi úzkém spojení, neboť Bob Dendhart připustil klisnu po tomto hřebci jeho synem. Ne každá příbuzenská plemenitba ale dopadne jako v případě Wimpyho, který byl typově bez chyby a mezi jeho potomky je mnoho šampionů. Krom toho, že se proslavil v chovu jako plemeník má Wimpy jedno prvenství, které mu nikdo nikdy nevezme a díky němuž se stal prakticky nesmrtelným. V AQHA registru je totiž registrován pod číslem 1, tedy jako úplně první oficiální Quarter Horse v historii! O toto pomyslné prvenství se ale musel zasloužit. V roce 1941 se ve Fort Worth na Fat Stock Show potkalo 19 hřebců QH, kteří soutěžili v Halteru a podle jejich umístění byli tito koně zapsáni do registru. Wimpy tehdy jako čtyřletý či šestiletý vyhrál v očích rozhodčího Jima Minnicka na plné čáře a vybojoval si tak své nesmrtelné prvenství ve světě quarterů.

KING P-234 (1932 - 1958)

Každý, kdo s ním přišel do styku ho „musel mít“, každý, kdo ho měl ho miloval. Svého času nejlepší plemenný hřebec, který dal vznik samostatné dynastii – King P-234. Narodil se Manuelu Volpeovi v roce 1932 a jeho otcem byl již v té době slavný Zantanon. Během svého života vystřídal řadu majitelů, neboť vždy někomu učaroval natolik, že ho prostě musel mít. Jako odstávče byl prodán za 150 dolarů, jako roček za tři sta, později za pětset a nakonec zakotvil u Jesse Hankinse, který za něj zaplatil v době tehdejší celosvětové krize 800 dolarů, což byla částka neuvěřitelná. Henkins si na Kinga dokonce musel půjčit, ale nakonec se mu to vyplatilo, neboť poplatek za připouštění se v průběhu dalších let vyšplhal až na 500 dolarů! Hřebec totiž po několik desetiletí určoval přesný typ quartera.

LEO (1940 - 1967)

V raných letech chovu amerického quartera byl Leo znám především jako neuvěřitelně rychlý kůň. Později ale získal pověst i vyjímečného plemeníka a také byl jako první vyhlášen vedoucím otcem chovných klisen, to znamená, že měl nejvíce úspěšných vnoučat ze svých dcer. Jeho potomstvo vynikalo jak na dráze, tak v arénách. Leův celoživotní trenér Bill Morgan o samotném koni řekl, že to byl nejtlustší quarter na dráze, zato s největším počtem fanoušků. Nikdo přesně neví, kolik tento hřebec absolvoval dostihů, ale říká se, že z dvaadvaceti startů dvacetkrát vyhrál! Ať už je to pravda nebo ne, Leo zůstal hřebcem, který především obohatil a vylepšil chov quartera.

GONZALES JOE BAILEYS P-4 (1919 - )

Ve třicátých a čtyřicátých letech minulého století běžně zaznívala věta: „Chcete-li dobrého koně, jděte připustit svou klisnu starým Gonzalesem.“ Ten, kdo někomu takto radil, měl na mysli hřebce Gonzales Joe Bailey P-4, který po sobě zanechal syny a dcery úspěšně závodící na dráze, v rodeo aréně, ale i ochotně pracující rančerské koně. Za dvacet osm let života po sobě hřebec zanechal nejméně patnáctset potomků, pouze malá část byla oficiálně zapsána do plemenné knihy AQHA, neboť většina se jich narodila ještě před jejím vznikem v roce 1941. Gonzales Joe Bailey se narodil v roce 1919 a své zvláštní jméno zdědil po dědovi z matčiny strany. V letech 1900, 1902 a 1903 se narodili tři hřebci, zakladatelé QH dynastií, kteří byli pojmenováni po třech kontroverzních kongresmanech. Mezi chovateli quarterů se traduje, že tito tři hřebci udělali pro chov tohoto plemene mnohem více, než tři kongresmani pro své voliče. Gonzalesův původ koně předurčoval k dostihové kariéře, o které však nejsou nikde vedeny žádné záznamy. Bob Denhardt, který v roce 1941 působil jako inspektor zakládající se plemenné knihy QH měl tu možnost hřebce vyzkoušet, což následně v roce 1963 okomentoval pro The Quarter Horse Journal slovy:“Měl neskutečný start, vítr mi hučel v uších a oči jsem měl zalité slzami. Pochybuji, že jsem kdy seděl na rychlejším koni.“ Mezi hřebcovi nejslavnější potomky určitě patří Little Joe Jr. Vnukové a vnučky pak tvořili celou legii dostihových neporazitelných quarterů.

PETER MC CUE (1895 - 1923)

V roce 1895 se narodil v Illinois poblíž města Petersburg hřebec Peter McCue. Jeho chovatel Samuel Watkins byl již v té době znám jako nejlepší v chovu dostihových koní. Matkou Petera McCue byla plnokrevá klisna z Watkinsova chovu Nora M a otcem QH hřebec Dan Tucker. Jako dvouletý dokázal hned vyhrát osm dostihů na čtvrt a půl míle. Milo Burlingame byl dlouholetým Peterovým jezdcem a v roce 1948 o něm napsal do The Quarter Horse, že ho vlastně nikdy neviděl běžet naplno. Ani v St. Louis, kde se utkalo dvaapůltisíce koní se Peter McCue nerozeběhl tak, aby bylo možné zjistit, jak rychle dokáže uběhnout čtvrt míle. Jednoho rána se tedy trenér rozhodl stopnout Peterovi jeho čtvrtku a výsledek byl něco málo pod 21 vteřin! Ve třech letech se hřebec bohužel zranil a byl převelen do chovu. Ještě v majetku Samuela Watkinse dal život třem jeho nejslavnějším potomkům – Harmon Baker, Hickory Bill a John Wilkins. V průběhu dalších let se hřebcova krev přes jeho potomky šířila jako oheň. Old Sorrel, Wimpy, Joe Hancock, Poco Bueno, King Fritz a zástupy dalších, ti všichni v sobě nosí jeho DNA.

MIDNIGHT (1916 - 1936)

Jeho jméno evokuje temnotu, ale do chovu dostihových quarterů přinesl více světla než měsíc za úplňku. Černý hřebec (odtud jméno Midnight) se narodil v roce 1916 a zemřel o dvacet let později bílý jako sníh. Svůj první dostih běžel rovnou proti velmi známému sprinterovi, který byl importován z Kuby a rovnou o pětset dolarů. Midnight vyhrál start-cíl. Po tomto úspěchu ho postavili proti dalšímu veleúspěšnému koni A.D.Reed, se kterým si Midnight opět lehce poradil. Tím ale jeho kariéra závodního koně skončila. Ne že by se zranil, ale nebyl nikdo, kdo by měl zájem proti němu postavit svého koně a tak byl hřebec prodán na Waggoner Ranch jako plemeník. Hned v první sezóně se po něm narodili koně jako Waggoner, Rainy Day či Chubby, který dokázal z jednadvaceti startů dvacet proměnit ve vítězné!
Jeho nejvíce uznávaným potomkem a zároveň posledním byl hřebec Midnight Jr. Traduje se, že když potomek nese koncovku Jr. - junior, nedosáhne většinou žádných výsledků natož slávy svého rodiče. Midnight Jr. byl samozřejmě vyjímkou. Nejen, že se úspěšně předváděl na dráze, ale významně zasáhl i do chovu. Hřebec během dvou let startoval v šestnácti dostizích, které všechny vyhrál většinou stylem start-cíl. Klíčovou roli v tréninku Midnight Jr. hrála manželka Waltera Merrica, hřebcova majitele, Christien, která přes týden udržovala koně v kondici. Nikoli však ze sedla. Vodila hřebce za svým Buickem po rančovních cestách a pomalinku mu zrychlovala, až kůň musel rychle cválat. Nikdy se jí prý nevytrhl, a to i pře to, že ho pouze držela na vodítku s rukou vytaženou ven z okénka auta. Mezi jeho významné potomky patří např. Grey Badger II., Hot Heels či Quarter To Heels. V roce 1941 běžel Midnight Jr. svůj poslední dostih. Poprvé startoval ze startovacího boxu a zjevně se mu to nezalíbilo, neboť se vůbec neumístil. U svého nového majitele, který ho do dostihu přihlásil pak i přes neúspěch strávil zbytek života jako rančerský kůň a plemeník.

GREY BADGER (1941 - 1972)

Grey Badger II je dalším z dynastie „půlnočních“ koní. Jeho otcem nebyl nikdo jiný, než Midnight Jr. a matkou Grey Annie po Billy The Tough, synovi A.D. Reed, kterého ve své době porazil samotný Midnight. Grey Badger byl tedy ze stoprocentně prověřené sprinterské rodiny. Traduje se o něm, že za sého života neměl nic jiného na páci, než převálcovat každého koně, kterého proti němu postavili. Byl to nejrychlejší kůň na 220 yardů ve čtyřicátých letech. Nebylo jednoduché ho přesvědčit pro práci. Téměř celá rodina Merricků (majitelé) si z jeho obsedání odnesla nějakou pohmožděninu. Jeho trenér Keneth Montgomery to přičítal dvojitému prokřížení Billy The Tough v jeho pedigree. Když pak Grey Badger II. ukázal na dráze, co v něm dřímá, trhal si Montgomery vlasy, že Billy The Tough už nemůže dát žádného potomka díky kastraci, kterou on sám doporučil...
Svůj první dostih běžel Gray Badger o tisíc dolarů! Majitel klisny Black Bottom, se kterou hřebec soupeřil, navrhl tuto částku sám, neboť si byl jistý, že dostihový nováček nemůže jeho zkušenou matadorku porazit. Jeho druhý dostih se měl odstartovat ze startovacího boxu, z čehož měli Montgomery a Merrick pořádný strach díky fiasku Midnighta Jr. Grey Badger si s tím však hravě poradil a na konto si připsal dalších tisíc dolarů. Grey Badger ovlivnil jako plemeník spíše koně utkávající se v aréně než na dráze. Jeho jméno najdeme např. v rodokmenu slavného Peppy San Badger. Grey Badger II zemřel v roce 1972 a bylo mu třicet jedna let.

DOC BAR (1956 - 1992)

Téměř každý cutter má dnes ve svém původu koně jménem Doc Bar. Kdo to byl a pro co byl vlastně vyšlechtěn tento legendární hřebec, který je zapsán i v síni slávy QH? Původně byl vyšlechtěn pro rovinnové dostihy, jako spousta jiných quarterů. Jaké však bylo pro jeho stvořiltele překvapení, když hned v prvním dostihu zůstal o 50 yardů za ostatními koňmi. V tom okamžiku, kůň jehož pedigree ho předurčovalo k obrovské slávě, byl prodán za 1000 dolarů, což nedosahovalo v té době ani ceny připuštění jeho otce Lightning Bara. Doc Bar nebyl závodník, nebyl dokonce ani nijak jinak sportovně využíván, ale byl to vyjímečný plemeník, který velmi významně ovlivnil cuttingový sport! Jeho dcery a synové navždy změnili cuttingový průmysl co se jejich stylu a schopností týče.

POCO LENA (1949 - 1968)

Tato vyjímečná klisna dala život hned dvěma ještě vyjímečnějším synům – Doc O Lena a Dry Doc. Příběh samotné klisny je více než zajímavý. Poco Lena se narodila neznámé klisně na Waggoner ranči v roce 1949. Za svůj život získala 671 AQHA bodů v cuttingu, byla zapsána do síně slávy AQHA a jako první vstoupila do síně slávy NCHA. Získala mnoho cenných umístění a několikrát se stala světovou šampionkou v cuttingu. V roce 1962 však její život nabral velmi smutný směr. Po vyhrané show byla naložena do traileru a poslána domů najmutým přepravcem. Jezdec, který s ní vyhrál její poslední show, B.A. Skipper, měl bohužel smrtelnou nehodu ve svém soukromém letadle. Následkem zmatku okolo havárie letadla byla Poco Lena zapomenuta někde mezi Arizonou a Texasem bez vody a krmení. Celých pět dní tvalo, než byla nalezena v zuboženém stavu, což způsobilo, že už se nikdy nemohla vrátit do závodní arény. Jak už to tak bývá o několik měsíců později byla nabídnuta k prodeji. Kulhavá a nemocná se nikde neohřála dlouho, až se jí zželelo californskému zubaři, který právě začínal s chovem quarterů. Stephen Jensen v té době vlastnil výše zmiňovaného Doc Bara, kterým nakonec Poco Lenu připustil. Celé dva roky trvalo připouštění, jehož výsledkem byl Doc O Lena. Klisna poté porodila ještě hřebce Dry Doc a několik měsíců nato musela být utracena. Nicméně chovatelé i trenéři o ní dodnes hovoří jako o „téměř dokonalé“.
Doc O Lena – opravdový dar do světa koní! Křížením nikterak temperamentního (i přes jeho původ) Doc Bara a „horké“ Poco Leny vznikl fenomenální cutter. V roce 1969 se dostal k velmi významnému trenérovi Shorty Freemanovi a v roce 1970 startovala tato dvojice na NCHA Futurity. Společně pak zajeli historické jízdy! Všechny čtyři runy vyhráli a o celé tři body porazili druhou Miss Holly Deer. Od té chvíle byla jména Shorty Freeman a Doc O Lena nerozlučitelná. Za společnou kariéru dokázali vyhrát přes dvacettisíc dolarů a vyhrát mnoho velkých show.

CUTTER BILL (1955 - 1982)

Pokud by pouze jediné slovo dovolovalo popsat Cutter Billa (1955 - 1982), pak by to byl ten „barevný“. Jeho otcem byl skvělý sportovní quarter Buddy Dexter, který jako jeden z mála dokázal porazit v soutěži krásy – Halteru jiného hřebce jménem Poco Bueno. Po své matce zdědil krásné zlaté zbarvení a nejen to. Billie Silverton byla výjímečná sportovní klisna a po Buddy Dexter dala tři legendární syny:
Smutty Bill, plavý hřebec, narozený v roce 1953 byl několikanásobným AQHA šampionem a mnoho šampiónů po něm vyběhlo.
Buddy Bill, pro změnu rezavý hřebec, narozený v roce 1954 byl šampionem v dobytkářských disciplínách jako Calf Roping a Bulldogging a držitel ocenění ROM.
Cutter Bill oba dva plné bratry však předčil nejen svými úspěchy na poli sportovním, ale zejména na poli chovatelském. Jako roček byl prodaný Rexi Caublemu, v jehož majetku zůstal až do svého skonu v roce 1982. Cauble si původně od Leeho Underwooda (původní majitel Cutter Billa) chtěl koupit několik kvalitních chovných klisen do svého chovu. Zlatavá barva ročního hřebečka však rozhodla a byl to on, kdo cestoval do Crockettu v Texasu. Vzhledem k jeho klidné povaze si ho majitel, ač netrenér, zvládl sám obsednout a roztrénovat. Jako mladík byl navíc používán k prubování klisen pro tři legendy – Wimpyho, Silver Kinga a Hard Twista.
Pro svůj výrazný cow sence byl Cutter Bill převezen do tréninku k Willisu Bennettovi a v roce 1959 vyhrál svůj první AQHA Junior titul. Největší slávu však získal až se starty v cuttingových soutěžích NCHA. Za pět let soutěžení dokázal majiteli vydělat téměř 36 tisíc dolarů. V roce 1962 soupeřil o pomyslný titul nejlepšího cuttera spolu se dvěma fantastickými klisnami Kings Michelle a Poco LenaJeště začátkem druhé poloviny roku vedla co do výher Kings Michelle, následována Cutter Billem, kterému však na záda dýchala Poco Lena. Dvě velké tragédie způsobily, že Cutter Bill nejen že se stal nejbohatším koněm roku 1962, ale ani nenašel přemožitele na NCHA World Championship. Kings Michelle zemřela v srpnu na těžkou koliku a Poco Lena byla zapomenuta ve vozíku několik říjnových dní, a přesto, že celou tragédii přežila, nikdy se již nevrátila na start žádné show. Cutter Bill tedy vyhrál NCHA šampionát, o rok později byl druhý a v roce 1964 byl jedním z prvních koní, které předváděli jejich majitelé ve třídě Non Pro a v Las Vegas si došel pro titul Non Pro World Champion.
Cauble disponoval těmi nejlepšími klisnami a Cutter Bill byl samozřejmě žhavým adeptem na jejich připuštění. Hned koncem šedesátých let po něm tak vyběhlo mnoho úspěšných koní a Cutter Bill se dostal do popředí na žebříčku otců. Z jeho potomků jmenujme alespoň Blaze Face Bill, Cutters Bever, Cutters Cee Bar, Lady Cutter, Sunshine Bill či Royal Cutter.
Podobně jako mnoho dalších zakladatelů QH linií i tento hřebec se zapsal do podvědomí chovatelů hlavně jako otec matek. Jeho dcera Bills Jazabell byla nejen světovou cuttingovou šampionkou, ale s hřebcem Doc Quixote vyprodukovala klisnu Jazabelle Quixote, NCHA Non Pro Futurity šampionku, ale hlavně matku koní s výhrami přes 1,2 milionu dolarů!
Po skončení hřebcovi sportovní kariéry se Cauble s Cutter Billem proslavili spostou zajímavých aktivit, mezi které například patřila hřebcova účast na koncertě Eddieho Arnolda v pátém patře hotelu Rice v Hustonu...
V roce 1982 ve věku sedmadvaceti let nechal Cauble Cutter Billa humánně odejít do koňského nebe a v roce 2003 byl hřebec zapsán do AQHA síně slávy.

DOC QUIXOTE (1970 - 2002)

V roce 1970 se narodil kůň s přezdívkou „Good Luck Sire“ Doc Quixote. Pat Fitzgerald jednou řekl:„Doc Quixote vydělal peníze každému, kdo s ním měl co do činění.“ A měl by vědět, o čem mluví. Vžyť dal za tenkrát devatenáctiletého hřebce celých 75.000 USD, které však díky připouštění získal mnohonásobně zpět! Další z majitelů Don Crumpler s hřebcem vyhrál v roce 1973 Futurity, přičemž výhra v tédobě byla dvanácttisíc dolarů. Doc Quixote byl původně vyšlechtěn pro halter. Jako třítýdenního ho zakoupili Linda a Neil Mussalemovi a jako odstávče si ho dovezli na svůj ranč v Morgan Hill. Všichni na ranči čekali klidného halterového koně. Jaké bylo jejich překvapení, když z vozíku „vyskotačil“ rozjívený a vzpupný hřebec. Na své první halterové show se prý choval jak klaun, odtrhával ozdobné cvočky z majitelovy košile a diváci se doslova obávali o Neilovo zdraví. Nemohlo to dopadnout jinak, než že byl kůň prodán. Naštěstí pro něho do cuttingové stáje Paula Crumplera. Poté co společně vyhráli Futurity, se stal z Doc Quixote jeden z nejžádanějších plemeníků. Z prvních jeho jedenácti potomků se osm objevilo ve Futurity a pět z nich si odneslo peněžité výhry za umístění! Doc Quixote byl prvním quarterem v historii, o kolo kterého se utvořil takzvaný syndikát (skupina více majitelů). Legendární hřebec zemřel v květnu 2002 v nedožitých třiatřiceti letech.

HOLLYWOOD JAC 86 (1967 - 1991)

Hollywood Jac 86 je jméno, které má ve svém podvědomí uložené každý, kdo jen trochu přičichl k westernu a americkým plemenům koní. Tento hřebec způsobil totiž reiningovou revoluci. Přes své vznešené jméno rozhodně jako celebrita nevypadal, nebyl nijak pěkný, byl malého vzrůstu, ale v okamžiku, kdy se ponořil do svého hlubokého stopu, davy diváků šílely. Tuto svou schopnost předával na potomky s takovou spolehlivostí, že záhy vznikla celá Hollywood Jac dynastie. Její zakladatel se narodil v roce 1967 u Johna a Marry Bowlingových, kteří byli vyhlášenými chovateli a producenty silných sportovních linií. Jac byl prodán Patu Fitzgeraldovi, od kterého si ho do tréninku vyžádal Spain Prestwich. Fitzgerald se velmi divil, že Prestwich touží po tom nejošklivějším z celého lotu dvouletků, ale byla to právě Jacova schopnost přirozeného a dokonalého stopu, která Prestwiche přesvědčila, že on bude ten nejlepší. „Ten kůň mohl na lonži skákat, lítat, šílet, ale když člověk zavolal whoa, Jac si sedl na zadek a rozhlížel se okolo sebe, jako štěně.“ Prestvich nikdy před tím nic takového nespatřil. Hollywood Jac má za sebou i něco málo dobytkářské kariéry. Sem tam ho jeho trenér bral na cuttingové závody, ale spíše aby doplnil chybějící starty, nicméně hřebec prokazoval obrovský smysl pro práci s dobytkem. Přesto se jeho trénink ubíral jasným směrem. Ve třech letech se začal ukazovat na reiningových závodech a okamžitě nasbíral několik cenných bodů. Na první show v Minnesota State Fair skončil třetí v Junior Reining, o rok později na stejné show ve třídě 4-year-old už zvítězil a za další rok potvrdil své kvality vítezstvím ve třídě Senior. Předvedl tam přes 15 metrů dlouhý sliding stop, při kterém narazil do zdi. Všichni se smáli, ale rozhodčí prohlásil, že pokud nespadl na zem, může vyhrát, což se také stalo.
Z finančních důvodů musel být Hollywood Jac prodán. Novým majitelem se stal Richard Greenberg, který koně dlouhou dobu obdivoval. Koupě se uskutečnila velmi narychlo a Greenberg neměl možnost si Jaca ani vyzkošet. Veterinář mu dokonce řekl, že je hřebec ve špatném zdravotním stavu, a že mu odejde na nohy do roka, vydržel dvacet let a přežil i utržení přívěsu od Greengergova vozu bez jediného šrámu. Dvojice spolu získala 12 NRHA Bronze Trophies a dva tituly NRHA Non-Pro World Champion.
Hollywood Jac zahájil kariéru plemeníka na dobrých závodních klisnách svého majitele, který měl vždy cit na trenéry a jeho první potomci se dostali např. k Timu McQuayovi. Ten záhy natrénoval první vítěze, jako Crome Plated Jac a Jacs Little Pine. Bezesporu nejlepším Jacovým potomkem v McQuayových rukách byl ale Hollywood Dun It, NRHA Derby a Superstakes Champion a Futurity Res. Champion, kterého McQuay nakonec sám vlastnil.
Hollywood Jac 86 zemřel v roce 1991 ve věku čtyřiadvaceti let na selhání ledvin. Zanechal po sobě 249 potomků s výhrami několika set tisíc dolarů.

FRECKLES PLAYBOY (1973 2003)

Freckles Playboy byl podle mnohých živým důkazem, že to nejlepší bývá ponecháno nakonec. Byl „vyroben“ s rozumem a jasným cílem. Ne vždy to však koně předurčuje k úspěchům. Marion Flynt, ropná magnátka z Texasu vsadila na tohoto hřebce a nechala ho trénovat pro cutting u již tehdy významného trenéra Terryho Ridela, který ho dokázal dovést až k titulu NCHA Co-Reserve šampiona. Po několika dalších umístěních a zisku ROM bohužel hřebec onemocněl a Marion se rozhodla ho utratit. Nevěřila totiž tenkrát v jeho budoucnost jako plemeníka. Riddle si však jeho smrt nedokázal představit a zařídil mu azyl u Kaye Floyda, kterému ho Marion bez mrknutí oka přenechala.Playboy tak putoval na Riddleův ranch, kde zahájil svou kariéru plemenného hřebce. Hned z první generace jeho potomstva vzešla Futurity finalistka Shesa Playmate. V dalších generacích to pak už byl jeden šampion vedle druhého. Nakonec i přes to, že měl být ve svých sedmi letech utracen, se dožil úctyhodného věku třiceti let a dal život mnoha a mnoha šampionům.

COLONEL FRECKLES (1973 - 1986)

Colonel Freckles je mezi americkými koňaři znám pod přezdívkou „milionář“. Začátkem sedmdesátých let by nikoho ani ve snu nenapadlo, že by kůň mohl někdy vydělat milion dolarů. A stalo se, Colonel to dokázal! Opět přesně naplánovaný chovatelský počin marion Flyntové. Colonelovo jméno je však spojováno s majitelem McLeodem, který se v roce 1975 přišel podívat na dva dvouletky k Flyntové – Freckles Playboy a Colonel Freckles (oba po otci Jewels Leo Bars), se zájmem o koupi jednoho z nich. Terry Riddle mu však předvedl pouze Colonela, a tak ho Flynt za osm a půl tisíc dolarů koupil. Později byl velmi nešťastný, že neviděl i toho druhého, neboť podle jeho slov by si určitě raději koupil Freckles Playboy. O rok později se oba bratři spolu s dalšími slavnými jmény utkali v aréně při Futurity. Jaké bylo McLeodovo překvapení, když právě jeho kůň Futurity vyhrál. Připouštěcí poplatek za tohoto hřebce se rázem vyhoupl na v té době astronomických pětset dolarů a výdělky na sebe tak nenechaly dlouho čekat. V říjnu 1986 bohužel Colonel spolu s dalšími čtyřmi koňmi pozřel zkaženou vojtěšku a podlehl kolice. Bylo mu třináct let.

PEPPY SAN BADGER (1974 - 2005)

Začátkem sedmdesátých let se na dnes již legendárním Kings Ranči rozholi pro cuttingovou cestu. Velmi pečlivě sháněli plemeníka, kterým se po dlouhém vybírání stal Mr San Peppy. Spolu s hřebcem na Kings ranč přišel i Buster Welch, fenomenální trenér cutingových koní. Z plánované roční spolupráce bylo nakonec osm dlouhých společných let. V první připouštěcí sezóně se dostalo San Peppymu šesti chovných klisen z King ranče, mezi nimi Sugar Badger, o které si všichni mysleli, že by byla jistě úspěšnou cutterkou. Spojení Mr San Peppy a Sugar Badger tak v roce 1974 dalo život legendě Peppy San Badger. Jeho matka sice byla odchovankyní Kings Ranče, ale jejím majitelem byl Joe Kirk Fulton. V roce 1976 zaplatili majitelé Kings Ranče 50 tisíc dolarů, aby se stali majiteli dvouletka, který jak už to tak často bývá, nebyl z nejkrásnějších a pod sedlem si stále vymýšlel, jak se co nejrychleji zbavit jezdce. Buster Welch v něm však viděl mnohem více a naštěstí pro nové majitele se nemýlil. Peppy San badger se stal legendou mezi závodními koňmi a ještě mnohem více se prosadil coby otec cuttingových, ale i reiningových koní.
Little Peppy, jak hřebci přezdívali, se stal vítězem cuttingových Futurity v roce 1977, Derby šampionem v roce 1978 a právem se dostal do NCHA a AQHA síně slávy. Byl to kůň, který hravě zvládal soutěže i těžkou práci na ranči. Buster Welch o něm řekl, že vše, co od něho kdy žádal, udělal lépe, než kterýkoliv jiný quarter na světě.
V roce 1985 začalo hřebci velmi nepříjemné období, kdy se potýkal s jednou kolikou za druhou. Celých dlouhých sedm let se nemohl z kolik řádně zotavit. V roce 1992 navíc přestal produkovat kvalitní sperma a o tři roky později tak ukončil svou kariéru plemenného hřebce. V roce 2005, tedy deset let poté, co přestal připouštět, se stále držel na třetí příčce plemeníků světa. Jeho potomci vyběhali přes 24 milionů dolarů. Mezi jeho nejúspěšnější potomky se řadí např. Dual Pep, Little Pepto Gal, Skyline Peppy, Little Tenina, Peptoboonsmal či reiningový fenomén Lil Ruf Peppy.
Peppy San Badger byl utracen v jednatřiceti letech ve svém boxe na Kings Ranči a jeho jméno je přidané na památeční ceduli ranče k dalším legendám, jako jsou Old Sorrel, Wimpy P-1 či Mr San Peppy.

SMART LITTLE LENA (1979 - 2010)

Jen málokterý rodokmen moderních koní Quarter Horse se dnes obejde bez tohoto velkého jména. Smart Little Lena dal základ mnoha novým liniím sportovních koní snad všech westernových disciplín. Podle statistik je nejlepším otcem všech dob s potomstvem, které dokázalo na výhrách vydělat již přes 34 milionů dolarů! Samotný hřebec vysoutěžil v pouhých osmi show téměř sedmsetpadesát tisíc dolarů.
A jak to všechno začalo?
Třináctého března 1979 se Hanesu Chathamovi narodil z klisny Smart Peppy po hřebci Doc O´Lena malý ryzáček, kterého pojmenoval Smart Little Lena. Když Lena trochu poporostl a dospěl do věku, kdy se měl vypravit do tréninku, Hanes začal mít těžkou hlavu, kam ho poslat. Dvouletý hřebeček nebyl o moc větší než velký pes, zato hřívy a ocasu měl víc, než starý kůň, takže takové ošklivé káčátko. Volba padla na tehdy jednatřicetiletého Billa Freemana, který nebyl ve svém oboru žádný nováček a měl za sebou již jedno vítězství v NCHA Futurity. Freeman často dával k dobrému historku o tom, jak prvně spatřil svého budoucího "životního partnera" - chlupatého zakrslého rančovního ponyho. Tento první dojem vzal velmi rychle za své poté, co se Smart Little Lena poprvé pohnul před krávou. Od tohoto okamžiku se stali nerozlučnou dvojicí a Bill do něho začal vkládat velké naděje. V roce 1982 zvedli svým výkonem ve Futurity ze židlí všechny diváky a odstartovali tak raketovou kariéru. V nadcházející sezóně dokázali vyhrát ještě Derby a Superstakes a získat tak titul držitelů trojkoruny! V cuttingové historii je několik koní, držitelů této trofeje, ale jen jediný jezdec, který ji dokázal získat s jediným koněm a sice Bill Freeman.
Po tomto úspěchu se hřebec pochopitelně stal nejžádanějším plemeníkem mezi chovateli dobytkářských linií. Všichni tehdy netrpělivě očekávali, zda se hřebcův talent přenese i na jeho potomstvo. V roce 1987, tedy čtyři roky po zahájení kariéry plemeníka, se stala vítězkou NCHA Futurity klisna Smart Date, dcera Smart Little Lena. O rok později to byl Smart Little Senor, jehož jméno jasně vypovídá o tom, čí to byl syn a co víc, v sedle nebyl nikdo jiný, než Bill Freeman, pro něhož to bylo již třetí (bohužel také poslední) vítězství ve Futurity! Po prokazatelném úspěchu potomstva začala Little Lena manie, která způsobila, že v současnosti je téměř umění najít koně, v jehož pedigree se toto jméno neobjevuje. Zatím se po něm narodilo přes dvacet světových šampionů, patnáct reserve svět. šampionů, přes sto držitelů titulu ROM... Jeho potomci sbírají úspěchy nejen v cuttingu, ale i např. v reiningu. Vzpomeňme velmi úspěšného Smart Chic Olena.

Text a překlad: Martina Malinová